|||
Honza Kadlec.
Ve třeťáku na bakaláři Multimédií jsem se poohlížel, kam jít dál. Dost se mi líbil digitální design ve Zlíně, jenomže mi přišlo, že jsou tam spíš hipstři. To je prostředí, ve kterém neumím existovat. Ve Zlíně taky prý mají super bakalářské „marketingové komunikace”, ale lepší jsou z doslechu na bakaláři než na magistru. Hm.
Zůstávat na alma mater se mi moc nechce, přijde mi, že by to bylo jen magisterské studium pro titul, na Karlovce nic moc není a rovnou za hranice se necítím. Pak přijde Honza Kadlec s tím, že existuje KISK. A že tam učí, co tam učí. Při pročítání webu KISKu se snažím neztratit se ve formulacích u profilací, občas mi přijdou zbytečně abstraktní a nejasné. I tak mě to ale uchvátilo a jdu na KISK s tím, že se tam snad po pohovoru dostanu. Mám ale i sekundární přihlášky, už si ale nevzpomenu a nemůžu ani dohledat jaké.
Po všeobecném osmiletém gymnáziu v Nymburce jsem šel na rok na aplikovanou informatiku. Moc jsem se nechytal a nepřišlo mi, že bych nějak zapadal nebo že by se tam tvořila dobrá komunita. Ještě ten rok se ale včas dozvídám o existenci Multimédií na ekonomce a kombinuje všechny mé proměnné: věci, které chci znát a o kterých chci vědět, je to ekonomicky dobře realizovatelné v 21. století a nastoupí se mnou parta dobrých lidí.
Na Multimédiích jsem se učil jak fotit, jak animovat, jak kreslit 3D grafiku, jak točit video, jak mu napsat literární a technický scénář, co je to zvuk a jak s ním pracovat, jak ho dobře snímat a reprodukovat, věnoval jsem se dále 2D grafice a typografii, projektovému managementu a reklamní agentuře. Mimo to jsme se ale věnovali i metodice Design thinkingu a webdesignu. Oba předměty mě bavily, o oba jsem se zajímal i mimo a došlo mi, že by mě hodně zajímal design (webů! služeb! interakcí! prostě přenositelná zkušenost) a jak pracovat s daty — to možná o kapku víc, protože o tom vím o kapku míň.
Začal jsem se pomalu rozhlížet po škole, která by mi umožnila rozvíjet mé budoucí schopnosti v těchto oborech, ale na nic jsem nemohl narazit. Honza Kadlec mě na jedné z mých návštěv v nejlepším městě střední Evropy nalákal na ideu jít na KISK — zajímaví lidé, zajímavá skladba navazujícího magisterského studia a veliká komunita kolem katedry / oboru a jistá „rodinnost”. Ta poslední vlastnost se špatně popisuje, ale byl jsem na ní zvyklý z Multimédií; víceméně všichni jsme se vzájemně znali, a to i s učiteli, tykali si, měli na sebe osobnější kontakty a problémy a výzvy jsme řešili ve vztahu člověk-člověk, ne docent-kolega, ani kolega-kolega.
Hlásím se tedy na KISK s tím, že chci během něj vyrazit na Erasmus, chci se podílet na projektech, které bude katedra dělat nebo přijít s vlastními a chci si ze studia co nejvíc vzít. Ideálně i po skončení formální pravděpodobně dvouleté části, ale kdo ví. Těším se na výzvu.