|||
Toto je článek, který sumíruje všechno, co se mi podařilo a nepodařilo během prvního semestru na KISKu. Celé se to odehrálo on-line.
Tohle bylo skvělý! Jsem rád, že jsem si požádal o výjimku a nechal se nadlimitně napsat. Určitě to bude trochu jako klišé, ale
„pan Pospíšil je třída.“
Pro mé ptořeby procházel dobrou rychlostí, vše vysvětloval a na grafickém tabletu občas kreslil průniky množina. principy chování databází při různých vyhledávacích výrazech. Neříkám, že ot bylo nutné, ale pro chvilku reflexe a pro pochopení principů bez velké hordy pojmosloví to bylo skvělé.
Co bych si vytknul je to, že jsem si měl zkoušet formovat na databázi dotazy už na začátku semestur, aby mi trochu vlezla do ruky syntaxe a abych si dělla koncepční mapu toho, jak to celé funguje. Jen dívat se prostě nestačí. Nebo stačí, ale to je pak k ničemu.
Podobně jako tento předmět mě na minulé škole bavily sítě. Byl zde ale majoritní rozdíl, databáze jsem na první nebo druhou dobrou chápal, rozuměl jim a neměl jsem s nimi problém, to by se o sítích říct nedalo.
Budu to ale muset dohnat. Jednak proto, že neznat v dnešní době principy fungování internetu, e-mailu, malým polo-uzavřeným sítím, mi přijde nebezpečné. Budu si určitě chtít doplnit znalost principu blockchainu — to si slibuji dlouho.
O zkouškovém jsem si potvrdil hypotézu, že chci psát diplomovou práci do datového směru, ideálně věnující se blockchainu, síti tor a možnému propojení s knihovnami. Sám jsem zvědavý, kam se téma nakonec ohne.
Předmětem Informační vědy byla problematika vztahu mezi technologiemi a společností, a to mezi třemi hlavními prvky: lidmi, technologiemi a informacemi.
Předmět zahrnoval různá témata, která jsou spojena se sociálními a technickými aspekty jednotlivých fenoménů a často také s problémy a tenzemi kolem nich. V tomto předmětu jsem velmi silně pocítil chybějící bakalářské stadium na KISKu, jelikož jsem se tomuto tématu na předchozím bakaláři vůbec nevěnoval. Příprava na předmět, na průběžné úkoly I na zkoušku mi tak zabrala mnohem vice času.
Předmětem hodnocení předmětu byly také podcasty, které jsme měli nahrát. Formát, ve kterém jsme výstup odšvzdávali byl sice změnou oproti běžným odevzdávaným materiálům, ale bylo komplikované vejít se do předepsané délky.
Při tvorbě podcastů bylo nutné provést rozsáhlou rešerši a sestavit informace do smysluplného celku.
Témata, kterým jsme se věnovali, byla například poliitka technologií, i-školy, socio-technické systémy, infrastruktury, sítě, data, scientometrie, atd.
Chci si sem uklidit a postupně tříbit myšlenky k předmětům ISKM02 a ISKM65 z tohoto semestru. Vzpomínky se mi budou trochu slévat, jelikož jsem vídal alespoň částečně stejné tváře v průběhu semestru na různých předmětech, snad ale zařadím vše tam, kam mám.
U uživatelského výzkumu chci docenit hlavně to, že jestli si nějak představuju distanční výuku, tak právě takto. Laďka Z. Suchá si dala nesmírně záležet na interaktivitě, propojování studentů do malých týmů a na flow práce v průběhu semestru tak, aby to celé dávalo smysl a neustále to žilo. Předmět se líbil nejen podobou, ale i skladnou. Tímto děkuji Laďce za ukotvení výzkumných metod a za vnesení struktury do neorganizovaného chaosu.
Jediné, co mi přišlo na uživatelském výzkumu on-line náročné, byla vysoká náročnost na „processing power“. Teams nejsou k macOS ani trochu přátelské, žerou mu CPU jak jen to jde, a trochu ho doráželo Miro, které paradoxně párkrát shodilo i Safari. Už je to ale přecijen trochu starší kus železa a nedá se počítat s tím, že by zvládal peak performance. Bylo to ale dost znepřimňující jakoukoliv práci nebo aktivitu — než jsem se přihlásil a zapnul si mikforon, konverzace byla už dávno pryč.
U Designu služeb, rozhraní a interakcí se střídalo více tváří, nebylo to ale tolik interaktivní jako (počtem samozřejmě menší) uživatelský výzkum. Navíc, jak zmíním asi ještě mnohokrát, digitální pátky přes Teams jsou doopravdy náročné. Díky předmětu jsem si ale lépe utříbil a rozlišil designové metody. Celé tři roky na bakalářské studiu jsem je mnohdy nechtěně prohazoval a míchal dle potřeby a dle intuice. Až tedy na double-diamond, ten je jasně ucelený. Hodně mi rovněž pomohly přednášky na service design a osvětlení metodiky, jak postupovat při tvorbě service blueprintu.
V této eseji bych se chtěl zamyslet nad předmětem literatura, knihovní procesy a trh v uplynulém semestru. Rozvedu, co si z předmětu odnáším, jaký z něj mám dojem a co bych do příště vylepšil nebo poupravil tak, abych si z předmětu odnesl více.
Na Katedru informačních studií a knihovnictví jsem přišel z multimédií na Vysoké škole ekonomické v Praze. Na fakultě jsme byli víceméně outsideři, zaměřovali jsme se primárně vždy na praktickou stránku věci a všechny zajímal jen výstup naší práce a procesy za její tvorbou, psané projevy byly ale spíš výjimkou, i u celoškolských předmětů.
Do prvního semestru na magisterském studiu na KISKu jsem přišel spíše bez velikého povědomí o literárním trhu a knihovních procesech „shora“, sáhl jsem si na ně jen tak, že jsem se na předchozí katedře podílel na spolutvorbě několika naučných krátkých knih nebo studentské poezie. Vždy jsem ale pracoval jen na nějaké části — na sazbě knihy, návrhu grafiky, nad vymýšlením kreativního konceptu, nad domlouvání tisku s tiskárnou a na jiných předtiskových pracích.
O nárazu a postupném doplňování informací, které mi chyběly, se tolik zmiňovat nechci, ale jak mi KISK z počátku přišel velmi vstřícný, strukturovaný a jasně definovaný, v průběhu on-line semestru jsem začal trochu ztrácet nit. Bylo to znát zvlášť v předmětu ISKM03, pokusím se vysvětlit proč.
Vyučované předměty, kurzy, jsem vždy vnímal hlavně skrze vyučující, kteří se na předmětu podíleli, ať už byli hlavní přednášející, cvičící nebo měli pouze několik hodin. V normální bezpandemické době bylo normální asociovat si tváře k tématům a jednotlivým odučeným hodinám, ale už jen to mi dělalo a stále dělá v on-line výuce veliký problém — v malém rohu obrazovky vidím na displayi vyučujícího, přes celou obrazovku prezentaci s textem a do toho hlas, který ne nutně vždy mluví k textu na obrazovce — to je na jeden kanál (a jednu „malou“ krabičku s displayem) poměrně objemný tok informací.
Na KISKu mi to celé ještě zamíchalo kartami tím, že tu byly dva předměty — ISKM03 a ISKM04 Seminář k diplomové práci I (a občas se to dělo i v předmětu ISKM02, témata designu služeb, rozhraní a interakcí jsem se ale věnoval aktivně už v předchozím studiu a psal jsem na téma bakalářskou práci) ve kterých se občas navzájem střídali učitelé, občas mluvili o stejných tématech, občas pro každý předmět v jiných, a tím, že byly v ten samý den, pletly a spojovaly se mi dohromady, ač obsahem spolu většinou nesouvisely.
Ve vnímání obsahu předmětu mi nepomohlo ani to, že jsem neměl moc velký přehled v tom, které hodiny se zrušily, přesunuly, probíhaly jako samostudium, … Když pro mě předmět neměl jasné tváře, formu, repetitivnost a vnější strukturu, cítil jsem se často poněkud ztracený. A ve zkouškovém je tomu nejinak.
Co ale musím a chci velmi kvitovat je fakt, že paní docentka Mazáčová velmi aktivně naslouchala potřebám studentům, zodpovídala dotazy jak mohla, alespoň mně, a vyslyšela naší potřeby chybějících materiálů. Vše se nakonec společnými silami dobře podařilo zvládnout.
Stejně tak si cením přístupu pana Kylouška, myslím si, že je výjimkou a že je určitě skvělý kantor, ale musím přiznat, že bych si ho raději poslechl v přednáškové místnosti. Během hodiny jsem neměl s pochopením a s pojetím probíraných problematik problém, ale o týden později jsem si už nebyl moc jistý.
Abych svůj pohled trochu shrnul a byl v něm konzistentní: Věřím, že bych si předmět literatury, knihovních procesů a trhu užil mnohem více v bezpandemickém stavu, to by si ale přál snad každý. Výrazně by mi ale pomohlo, kdyby byla jasněji daná struktura, osnova a kdyby byla jasněji rozdělená témata mezi různé vyučující. Ano — znalosti se mají propojovat a chápat v kontextu, uznávám. I přesto bych ale ocenil jasnější oddělení a lepší strukturu v tom, že se v různých oblastech zacházelo různě daleko a na jiných úrovních — někde to byla spíš dle mého povrchnější debata, někde to byl hluboký „dive-in“ do tématu, kde jsem neměl tolik přehled, jelikož nepocházím z bakaláře z KISKu. Chtěl bych Vám ale rozhodně všem poděkovat za to, jak jste zvládli podzimní semestr. I přes mou mírně zmatenou zkušenost Vás chválím všude, kde chodím, a dávám Vás za příklad, jak by to mělo vypadat při výuce na akademické půdě za doby, kdy je mnoho osamocených lidí naprostou většinu času ve svých bytech, s menší či větší mírou frustrace, osamocení (a možná menší či větší mírou frustrace z používání a z nefungování našich elektronických zařízení. A uvědomuji si, že tak může být na obou stranách — jak na straně studentů, tak na straně kantorů.
Tento předmět si skvěle dokážu představit za doby, kdy se všichni sejdeme ve veliké třídě nebo v měnší posluchárně. Nebo v příjemném prostřědí kdekoliv na škole.
V on-line podobě to ale pro mě bylo náročné. Každý pátek jiný speaker (a neříkám, že je to špatné, jsem moc rád, že nám KISK hned na začátku studia dává možnost seznámit se s katedrou. Rozhodně to vnáší strukturu a pochopení, jaké mám při studiu možnosti a na koho všeho se mohu obracet.
Problematické pro mě ale je, že se střídaly tváře nejen zde, ale I v ostatních předmětech pátečního bloku, a jen týden zpětně jsem moc netušil, co se minulý týden vlastně všechno událo. Neumím na to ale nalézt žádné řešení, páteční blok povinných předmětů vnímám jako skvělý vynález — ještě když potom máme víkend a čas na trochu odpočinku, reflexi a třeba na doplnění učiva, na četbu…
Možná by pomohla barevná pozadí pro každý předmět zvlášť?
To je spíš nápad z poslední nouze.
Asi to nejde. Vím ale, že KISK učí tak, jak nejlíp to jde. Ať už z okolí mého, nebo z okolí přátel, nikde se nikomu plošně nedostává takové podpory a pochopení, jako zde.
Díky za to.
Navštívil jsem coworking Impact HUB v Praze nad Andělem. Jednou jsem tam šel za půldenním workshopem, podruhé tam jen tak jít na zkušenou pracovat na studijních povinnostech. Musím říct, že to bylo příjemné prostředí v tom, že byl všude dostatek světla, prostor pro koncentraci (ač je to hlavně velký open-space) a elektřina, kuchyňky a připojení k Internetu — zdánlivě vše, co je potřeba.
Chyběl mi ale pocit, že do prostoru patřím a že v něm mohu pracovat jak chci — když kolem mě procházeli lidé, koukal jsem se vzhůru, zda jim nezabírám jejich oblíbené místo. Tou dobou jsem měl ve velké ne-oblibě všechna „marketingová“, „na-influencerech-založená,“ apod. povolání a v průběhu pauz na kávu nebo v průběhu workshopů se mi jen potvrzovalo mé nařčení tamější populace z pozérství. Rozhodně to nemohu vztáhnout globálně na všechny návštěvníky, ale dojem to byl velice silný a v mnoha případech dle krátké interakce opodstatněný soud.
Od té doby jsem chodil „být produktivní“ spíše do kaváren a asi jsem měl více štěstí na lidi — nestávalo se mi totiž, že bych potkával jen pozéry, ale lidi z různých pozadí, s různými povoláními, co šli do kavárny za různým účelem. Nesčetněkrát jsem se také potkal se spolužáky z gymnázia nebo z oboru a fenomén „práce z kaváren“ mi přišel mnohem upřímnější a opodstatněnější.
5. Seznámit se v některém VYDAVATELSVÍ s tím, jak funguje (v Brně např. Host či Větrné mlýny).
S Františkem Kovaříkem jsem se účastnil virtuální prohlídky Nakladatelství HOST Brno. Zmíněné nakladatelství mám moc rád především pro jejich kvalitně vysazené knížky a i pro autory, se kterými pracují. Docela často u nich v e-shopu navíc nechám více peněz, než bych chtěl a myslím si, že svou práci odvádí skvěle. Mimo to vydávají skvělý magazín HOST, který si párkrát do roka zakoupím a prolistuji — je to pro mne takové příjemné uklidnění, že do současného světa ještě patřím a připomenutí, že existují i pečlivě a hezky vysazené publikace.
Na videoprohlídce mě ale nejvíce fascinoval (a od té doby si ho nosím v hlavě) fakt, že si distributor vezme přibližně 55 % z maloobchodní ceny knihy. Vždy jsem měl za to, že na knihách musí být větší a větší marže nakladatele — knihy se kupují o něco méně než před třeba 20 lety a muselo se to nějak projevit na cenotvorbě. Stejně tak jsem netušil, že je těch 45 % na straně vydavatele naplněných k prasknutí, jak to mají v HOSTu. O to více si vážím to, jak kvalitní vydávají publikace a hlava mi stojí z faktu, že mají ještě svoje vlastní grafické oddělení a spolupracují s různými ilustrátory an designu zajímavých knížek. A ještě o fous méně rozumím tomu, jak dokážou „zaplatit“ Martina Pecinu. Františkovu moderovanou přednášku jsem zakončil tím, že jsem si na jejich e-shopu objednal další balíček knih na dlouhé zimní večery.
Na tomto místě bych chtěl shrnout, jak si počínal Minecraft server. Z mého pohledu byla idea dobrá, ale platformě chybí komunita, chybí lidi. Z počátku byl celý průběh skvělý — otevřený svět, stavba „vesničky” kolem bodu, kde se všichni spawnují — objevují, bylo super spolu procházet svět a v malých komunitách postupně budovat různé projekty. Mě osobně celý Minecraft server pomohl poznat pár mých spolužáků, zmíním Františka Kovaříka. Postupem času ale začala platforma dle mého upadat — chodilo tam méně lidí a hlavně — méně často se stalo, že by přišli ve stejný čas lidé ze stejné mikrokomunity a hráli spolu. Na serveru se začali objevovat spíš „skalní hráči”, kteří si na serveru chtěli vybudovat svůj projekt a realizovat se na otevřené ploše. Z jednoho pohledu bylo i to pozitivní, KISKaři měli místo, kde se mohou mimo školu trochu realizovat a hlavně si při tom oddychnout.
V moment, kdy si i tito hráči dostavěli a dozískali své, server zůstal zase opuštěnější. A v posledních několika dnech (a asi i déle) se na něj nikdo nepřihlásil.
Myslím, že na tom nesu část zodpovědnosti tím, že pro platformu netvořím „obsah“ — v čase alespoň trochu omezené projekty, neorganizuji tam žádná setkání — není divu, že se komunita organicky rozejde.
Hra navíc není primárně určena pro naši věkovou skupinu — mnohdy zaneprázdněné studenty. Možná je na vině trochu i to, že naprostou většinu našeho studijního / pracovního týdne trávíme na počítačích a chceme se po skončení od obrazovek odlepit.
Rád bych na to uspořádal nevlezlý malý výzkum, abych měl zpětnou vazbu a zjistil, zda má smysl aktivitu znovu „nahodit“ a dlouhodobě v ní pokračovat.
19. Přečíst v jeden týden alespoň tři časopisy a reflektovat, jak o stejných událostech reflektují jednotlivé tituly. Je p o mě těžké vybrat tři konkrétní média, zkusím ale porovnat aféru kolem zběsilého shortování a ještě zběsilejšího nákupu akcií společnosti Gamestop.
Článek z idnes.cz/ekonomika o události referuje jako o zběsilé akci a často používá zavádějící tituly, hůře titulky: „Vydělat na krachující firmě“. Hodně mluví o emocích, o boji stran proti sobě a o nenávisti.
Oproti tomu The Financial Times o události hovoří věcně v jasně označené sérii článků, k události natočili i informační video, aby mělo čtenáři kontext o tom, co se děje šířeji a neskončili u popisu rozkolu společnosti a o boji hedgeových fondů proti jednotlivým mikroinvestorům „z Redditu“, ale snaží se o události zjišťovat i relevantní informace o reálných konkrétních subjektech a o peněžních tocích.
U českých médií také obecně bojuji s tím, že málokdy uvádí jakékoliv zdroje, odkud se infromace berou (pokud nejsou novináři primární zdroj, samozřejmě). Gamestop k tomuto není dobré téma, ale mám pocit, že je běžná praxe, že v zahraničí novináři zdrojují své články, pokud se nejedná o soukromé kontakty a o tajné informátory.
Na závěr bych chtěl dodat, že nebyly výzvy moc přizpůsobené současnému stavu. Rozumím tomu, že je jejich vymýšlení spoustu práce a dlouhatánská červená nit, ale je to linka, která pro mě byla v tomto období spíš překážkou v naplnění a ve vykročení ze své komfortní zóny.